 |
 Spojeni poutem krve a země. |
|
||
|
Něco z historie. Dost často se dostávám do rozporu, když posuzuji společnost z hlediska sociálního. Kam se zařadit? Upřímně nenávidím všemožné namyšlené zbohatlíky, poněvadž všichni na základě osobních četných zkušeností víme, že se svého majetku mnohokrát nedobrali zrovna příliš poctivou cestou. Nesnáším arogantní manažery firem, kteří zneužívají svého postavení nejen ke svému obohacování, ale i kolikrát k ponižování svých podřízených, zejména těch s nějakým „sociálním či zdravotním“ znevýhodněním. Současně však opovrhuji flákači, vyčůranými povaleči, co se vezou na úkor druhých a myslí si, že pečení holubi jim sami budou létat do huby. Těchto můžeme kolem sebe vidět přespříliš, a to tím nemyslím jen zneuživatele sociálních dávek rekrutující se převážně z jistého etnika. Kolik by se těchto vyrojilo, kdyby byl sociální systém ještě štědřejší. Je to paradox, každopádně slušný prostý člověk je bit tak i tak. Potěšilo mě tedy, když jsem narazil na citát z jednoho propagačního materiálu prvorepublikové Národní obce fašistické: „…Československý fašismus uznává soukromé vlastnictví, nabyté poctivou cestou. Práce dělníka jest vytvářením jeho vlastnictví, jehož zhodnocením je mzda. Dělník žádá slušnou mzdu, zaměstnavatel dobrou práci. Obě tyto třídy jsou rovnocenné pro blaho národa a státu, proto nesmí být vykořisťována ani jedna, ani druhá třída. Československý fašismus neuznává a odsuzuje třídní boj a třídní nenávist. – národ nesmí být vykořisťován třídami… Jsme hnutím lidovým, u nás má místo dělník jako úředník, továrník jako živnostník – zkrátka každý stav …“. Je vidět, že se podobné problémy a bohužel stejně neúspěšně řešily i za První republiky. Národní obec fašistická je dnes prakticky širší veřejnosti neznámá. Pokud se o ní něco dozvídáme, je to z per komunistických historiků či zamrzlých masarykovců. Tito pak zdůrazňují nezvládnutí doby, ke kterému došlo u pár jedinců, kteří se zaprodali ke spolupráci s Říší. O tom, že spousta ostatních skončila v koncentračních táborech a mnozí z těch co přežili, byli později odsouzeni demo-liberály pod vedením Beneše či později komunisty, se již nemluví. Ostatně, nečisté hanobení národně-sociální opozice, v míře rovnající se honu na čarodějnice, probíhá i dnes. Historie se opakuje a my se z ní musíme poučit! R.O. Srpen 2009 Zdroj citace: Kapitoly o českém fašismu – Miroslav Gregorovič
Komentáře k článku lze umístit na knihu hostů. Jakékoliv dotazy, připomínky či náměty lze napsat na adresu : |