 |
 Spojeni poutem krve a země. |
|
||
|
Vznik nacionálního socialismu. Popsat a jasně definovat nacionální ( národní ) socialismus je zřejmě nemožné, neboť tento se vyvíjel v mnoha variantách a zemích. Každopádně se nejedná o tu jedinou a náhodně vytrysknuvší mutaci, vyvíjející se v té jedné nebohé zemi, jak se nám snaží někdo neustále namluvit. Termín nacionální socialismus zřejmě do politického slovníku uvedl Francouzský nacionalistický spisovatel Maurice Barrčs, když v roce 1896 za prvního „nacionálního socialistu“ označil aristokratického dobrodruha markýze de Morčse. Morčs nejprve zkusil štěstí v Severní Dakotě, a když tam jeho dobytčí farma zkrachovala, vrátil se na počátku 90. let do Paříže, kde zorganizoval bandu antisemitských chuligánů, kteří vytloukali židovské obchody a kanceláře. Morčs měl jako dobytkář blízko k dělníkům z pařížských jatek, kterým se zamlouvala jeho rétorika se směsicí antikapitalismu a antisemitského nacionalismu. Příslušníci jeho komand se oblékali jako kovbojové, nosili kovbojské klobouky, které markýzovi na americkém Západě padly do oka, takže s nepříliš značným vynaložením fantazie můžeme konstatovat, že tyto kostýmy vlastně byly signálem prvních fašistických uniforem. Na počátku dreyfusiády Morčs v souboji zabil oblíbeného židovského důstojníka, a posléze se sám stal obětí Tuarégů, kteří byli jeho průvodci na jeho saharské expedici v roce 1896, jejímž cílem bylo „sjednotit Francii s islámem a se Španělskem“. „Život nabývá hodnoty jen díky činu prohlašoval Morčs. „Tím spíše, je-li tento čin smrtelně nebezpečný.“ Pravděpodobně prvním konkrétním klasickým případem „nacionálního socialismu“ vědomě uváděného do praxe byl tzv. Cercle Proudhon ve Francii v roce 1911. Šlo o skupinu, která si kladla za cíl „sjednotit nacionalisty a levicové antidemokraty“ do ofenzívy proti „židovskému kapitalismu“. Byl to výtvor Georgese Valoise, dříve aktivisty Maurassovy Action Francaise, jenž se od svého mistra odpoutal, aby se aktivněji mohl soustředit na boj o dělnickou třídu. Ta měla být zbavena příchylnosti k marxistickému internacionalismu a získána pro věc národa. Brzy se však ukázalo, že pro Valoisovu věc, pro jím hlásaný „triumf heroických hodnot nad mrzkým buržoazním materialismem, v němž Evropa nyní tone,“ ... pro „probuzení Síly a Krve proti Zlatu“ se ve Francii tamější doby podaří získat jen hrstku intelektuálů a žurnalistů. Podobné snahy o vytvoření specifických národně sociálních hnutí by jsme dozajista mohli vystopovat ve všech zemích Evropy. Použil jsem zde pouze francouzský příklad, neboť z lůna této země vychází na poli politiky mnoho novátorských myšlenek. R.O. Srpen 2009 zdroj: Anatomie fašismu – Robert O. Paxton Komentáře k článku lze umístit na knihu hostů. Jakékoliv dotazy, připomínky či náměty lze napsat na adresu : |