BIOPOLITIKA

Zohlednění biologických a populačně politických zákonitostí v politických projektech.

Jestliže je biopolitika v dnešní Evropě zavržena, tak proto, že implicitně usiluje o biologickou kontinuitu národa v dějinách, místo aby se omezovala jen na „veřejné zdraví“ obyvatelstva. Biopolitika je tedy maximálně politicky nekorektní, neboť je to dlouhodobé programování a kvalitativní zlepšování biologických dispozic lidské skupiny. Staví na poznání získaném zkušeností, že biologické zdraví a kvalita národa jsou základem jeho přežití a kolektivní rovnováhy.

Biopolitika zahrnuje (dnes totálně zanedbávanou) rodinnou a populační politiku, omezování cizích imigračních proudů (které ničí biologicko-antropologický substrát národa), zdravotnictví a eugeniku, tzn. zlepšování a zhodnocování genetického potenciálu. V současnosti praktikují aktivní biopolitiku mj. Čína a Indie.

Biopolitika bude bezpochyby muset využít rozsáhlých vědecko-technických možností (genové technologie), zejména k životně důležitému účelu vyrovnání poklesu počtu obyvatel v Evropě. Jejich realizací budou nepochybně nadhozeny závažné problémy a otázky, z nedostatku „přirozených“ řešení se však asi musí riskovat.

Politická vůle zde bude tázána mnohem víc než podřízení se „etice“. Věda a technika dávají k dispozici prostředek, politika rozhoduje. Pro Evropany v každém případě platí: naléhavost budoucí biopolitiky je dána především ve dvou oblastech – oživení vlastní porodnosti a obrácení etnických kolonizačních proudů.

EUGENIKA

Techniky ke zlepšení genetických kvalit obyvatelstva.

Biotechnologie a genové inženýrství nám dnes dávají do ruky technický a praktický prostředek ke zlepšení lidského genomu, nejen z léčebných, ale také z politických důvodů. Biotechnologie dnes umožňují pozitivní eugeniku přímým zásahem do genomu a zlepšení dědičné výbavy. Tento postup je účinnější a rychlejší než tradiční metoda výběru prostřednictvím sňatku.

Jedná se o výzvu prométheovského významu, která (vy)tanula již starému evropskému pohanství. Očividně ovšem nadhazuje strašlivý problém, který šokuje celé spektrum světů emocí, vzešlých z monoteistického dogmatu stvoření světa a antropocentrismu.

Člověk se tu totiž stává nejen tvůrcem tím, že na sobě pracuje a tvoří, on je také zařazen do toku vznikání jako „objekt žití“, jako každé libovolné zvíře. Máme zde co do činění s dvojitou revolucí, nahoru i dolů: člověk se stává demiurgem, který soupeří s božským (nanebevstoupení!) a zároveň vystupuje jako tvárná živoucí materie (vtělení!). Antropocentrismus i deistická metafyzika tu stejnou měrou ztroskotávají.

Eugenika však šokuje i „slušné lidi“ podmaněné myšlenkou rovnosti: nepokusí se tím člověk ďábelsky vyrobit „nadčlověka“? Ale jistěže! Hlavní věc, aby proces zůstal pod dohledem a podléhal politické vůli, která může zabránit vzniku nekontrolovatelného „eugenického trhu“. Avšak jednoduše eugeniku zakázat, jak to požaduje vládnoucí ideologie, není udržitelná pozice. Slavný britský fyzik Stephen Hawking před nedávnem vysvětloval, že biotechnologie by umožnily „vytvoření panské rasy“ a „vylepšené lidi“.

Biotechnologie mimoto odebráním lidského genetického materiálu ihned umožňují uměle vyvolat plození ze zkumavky, mimoděložní početí, rození v inkubátoru (tedy bez těhotenství). Se zřetelem k vážně ohrožené evropské populační křivce by se tyto postupy mohly osvědčit jako jakási „tajná zbraň“. Jistěže by porody přirozenými cestami byly mnohem žádoucnější, avšak v nouzi žere ďábel mouchy, praví lidová mluva. Ze dvou zel je třeba volit menší!

Zdroj: Guillaume Faye: Metapolitický slovník

Překlad: Karel Veliký